Jak že to bylo v těch filmech o Aspenu? Sluníčko, prašan, těžká pohoda…
Ne, že by to tak nemohlo být. Ovšem pořád bych apeloval na fakt, že práce instruktora je práce na horách nebo venku.
V čem by měla být těžší?
Věřím, že na příměstském kopci se instruktor zapotí. To bezpochyby. Na horách pro změnu trošku zmrzne. Pokud s námi jede instruktor na ledovec, teprve až tam zjistí, že HORY jsou opradu drsné.
Vím o čem mluvím, 24 let v Jeseníkách, zkušenosti s příměstkým střediskem. Pořádání výukových a testovacích akcí na ledovcích v Alpách, již 18 sezón.
Proč na KOPEC nebo hory?
Za počasím. Za lidmi. Za inverzí. Za čistým vzduchem. Za skluzem. Za krásnou tělocvičnou, kterou v ulicích měst nehledejte.
Jeden váš den na horách může změnit spoustu životních příběhů.
Po ránu třeba přinesete čerstvé pečivo pro svoje kolegy instruktory. I ten největší bručoun vás bude mít rád.
Za pár hodin, možná minut, vám „tuto službičku“ vrátí. Například půjčením startovacích kabelů na auto. Nebo vám jen pomůže auto najít po večerní vánici. Vyprošťování aut dá tělu pěkně zabrat.
Po cestě na svah pomůžete s partou stejně naladěných lidí pro změnu vytlačit skupinu aut ze závěje. V některých z nich jsou děti. O co příjemnější je poděkování, o to zábavnější je znovu setkání s posádkou aut na svahu.
Dobrý den, vy jdete k nám do školy? My už jsme se dnes viděli, že?
Záda vás dnes sice bolí víc, to bude tou záchranou vozidel, ale jako ke každému začátečníkovi se shrbíte znovu. Děti se naučí jezdit brzy, dospělí vaše snažení ocení v superlativech.
Strašně fajn pocit.
Když jste instruktor,
máte vlastně v popisu práce pomáhat.
po celý den.
Tu sněhové řetězy, tam rada kudy jet. Kolik je hodin, se vás zeptá málokdo. Veřejnost bere instruktora na horách jako kapacitu. Po Horské službě jste druhý nejoslovovanější člověk v případě nouze.
Najednou jste vytáhli ze závěje auto, kde sedí maminka a má dvě děti. Obě veze pouze a jen na výuku. Zrovna do vaší školy. Náhody neexistují.
No není to úžasné?
Doučili jste děti z auta ze závěje. Všichni vám hrozně děkovali. Chtěli vědět, jestli příště budete zase Vy. Aby si Vás mohli objednat. Jen Vás.
Nyní učíte individuální výuku na svahu. Při jízdě po sjezdovce vidíte plačícího sedmáka. Drží se za ruku. Družstvo i s učitelkou je už dole pod kopcem.
Zastavíte a zjistíte, jak na tom je. Uklidníte ho. Při uklidňování stihnete vytočit číslo na horskou. Za 15 minut vše proběhne tak, jak má. Dítě má pouze naraženou ruku. Stačila bandáž.
Horskoslužebník vám poděkuje za spolupráci a vyzve vás k večerní debatě po službě. To je fajn, známý na horské se vždy hodí. Třeba vám poradí nějaký zázračný recept na bolavá kolena z dlouhé sezóny.
Sotva jedenáct hodin dopoledne a takových zážitků?
Jste zvědaví, co se vám ještě do konce pracovního dne stihne udát?
A co počasí?
Je vám teplo, příjemně, protože se stále něco děje. Nebyl čas si ani všimnout, že začala celkem slušná vánice. Krásné a hutné vločky.
Chvilka pauzy. Přitočí se k vám evidentně „něčí tatínek“ a nabídne vám čaj. Čaj je bohužel s rumem. Tuto kombinaci v pracovní době odmítnete.
Tatínka nijak neurazíte. Naopak, nedá se odradit. Zve Vás po pracovní době na ještě větší čaj, s ještě větším rumem, do restaurace. Tohle už mu slíbit můžete.
Nakonec, proč ne. Těšíte se na teplo u krbu a najíst se chcete také.
Kolem druhé odpoledne je jasné, že sněžení neustane. Ráno bude perfektní prašan. Když si přivstanete, můžete si zajet freeride v prašanu.
Ještě je třeba poradit se s novým kamarádem z horské. A sehnat si na ráno parťáka.
Na horách vždy ve dvou. Když ne ve více lidech...
Další dvě hodiny jsou pryč jako nic. Je už trošku zima, ale dá se rychle vyhnat z hlavy. Při úpravě a úklidu dětského areálu se zahřejete. Taky dost zasmějete. Najednou jste všichni instruktoři pohromadě po celém dnu.
Šprýmuje se, dělají se fórky. Na tohle se najde síla i energie vždycky.
Přestane vám vadit, že upravujete areál promočení, v počasí, které už všechny zahnalo do chat a hotelů. Pokud se počasí nezmění, ráno vás čeká podobné.
Kdo nemá rád legraci, nežije.
Kolikrát se nasmějeme, že se nejde zastavit dlouho do večera.
Uklízíme, pořád huhulí. Je to super. Znovu se přichází ujistit rodiče, že tu budeme i zítra. Kupodivu nám ještě jednou děkují, za to, že jsme zde každý den, i za každého počasí. Tohle je fakt skvělé.
Zažijete to někde jinde?
Pokud vyloženě nejde někdo z hecu lyžovat na večerní. Nebo nemá na večerku výuku… Pak se všichni těší, až se vyzují.
Není lepší pocit, než když si člověk sedne po celém dni výuky, obuje si botasky, objedná si jídlo, nějaký vitamín B a….
„Jé, to jste zase vy? Podívej Aničko,
Tvoje skvělá paní instruktorka je tady!“….
Když se na vás potom třeba ta Anička usměje, tak vás všechno přebolí....
Tenhle pocit prostě zahřeje.
Petr Wagner
zakladatel a majitel lyžařské a snowboardové školy Sherpa Ski. Zakladatel projektů Skicamp.cz, Chcibytinstruktor.cz, 1.Juniorskiakademie, Terapie lyžováním a dalších.
Více o mě najdete na www.WAGNERSKI.cz
